Vcera (24.8.2006) jsem jel (snad uz) naposledy busem do Dublinu, tentokrat jsem si i koupil jednosmernou jizdenku (za 11 EUR, zpatecni stoji 15 jednodenni, 17 mesicni), ztravil docela dlouhou dobu na ceste (meli jsme jenom 40 minut zpozdeni), a v 18:50 jsem konecne stal v bazaru.
Podepsal jsem fakturu, zapsal jsem svoje udaje do technicaku, zaplatil zbytek penez a prevzal jsem si auto. Bylo cely nalesteny, vnitrek vysatej a vypucovanej (az to vevnitr neprijemne smrdelo tema vonavkama), vsechny plastovy dily osetreny nejakym sajrajtem (= mastny), motor umytej ze vypadal jako z vyroby… no proste radost pohledet.
Me uz zbejvalo jenom s tim autem odjet domu. Na tenhle okamzik jsem se tesil uz tejden, a prave prisel. Sednul jsem do auta, upravil si sedacku, pripoutal se. Na celni sklo jsem pridelal drzak navigace, nasadil navigaci, zapojil do zasuvky nabijeni navigace, zapnul navigaci a naprogramoval cestu domu. (Tim skoncila ta vysnena cast, pak uz nasledovala jenom cesta hruzy – prece jenom, v Irsku porad jeste pouzivaj to co jim nadelila kralovna – jezdeni vlevo, volant v aute vpravo, tachometry v milich za hodinu)
Pak jsem nastartoval, zkusil si radici paku , pedaly, znova si sesteloval sedacku, a rozhod se vyjet. Pak jsem si uvedomil, ze ve zrcatkach nic nevidim, tak ze jsem musel sestelovat zrcatka, a hura na to – nadech, a jdeme do toho, zaradit jednicku (nastesti navigace ukazuje jed rovne), bohuzel stojim na chodniku v protismeru, takze musim pockat az nic nepojede v obou smerech. Cekam, cekam, nakonec se ukazalo misto, tak se rozjizdim. Neni to uplne ono, musim myslet na kazdy razeni, prvni zarazeni dvojky je nejhorsi. Taky udrzet auto uprostred silnice neni uplne lehky. Nastesti pani v navigaci hlasi kudy mam jet, takze se aspon nemusim soustredit na navigovani, veskere usili soustreduju na razeni a udrzeni auta uprostred silnice. Taky se snazim projet kazdou krizovatku spravne a nevjet do protismeru.
No, nastesti po 2 krizovatkach najizdim na dalnici (radim petku – k sobe a dopredu – tam se normalne radi jednicka!) a mam trosku klid – neni potreba radit, snazim se szit s autem.
Musim bohuzel resit jinej problem – hladove oko sviti, potrebuju natankovat. Navigace ukazuje vic nez 30 kilometru do konce dalnice, to by nemuselo vyjit, prece jenom neni to severske auto, kde hladove oko zacne blikat kdyz v nadrzi je poslednich 10 litru (= aspon 100 km jizdy), buh vi kolik jeste najedu.
Vim, ze v Irsku maj tak malo dalnic, ze na nich ani nestaveji odpocivadla s pumpama, takze takhle to nevyresim. Beru si na pomoc navigaci, zadavam ji ukol – naviguj me k nejblizsi pumpe. Da mi na vyber z nekolika, zobrazi dokonce jak jsou daleko od moji soucasne polohy. Vybiram nejblizsi, a sjizdim na nejblizsim exitu dle jejich instrukci. Hruza, musim radit, spravne se zaradit do pruhu na kruhaci. No, nakonec jsem z kruhace odbocil spatne, ukazalo se ze sice rikala druhej sjezd, ale chtela ten treti, nebo spis ten prvni co tam byl byl podle ni moc malej. Kazdopadne jsem jel spatne a ona zacala kricet ze se mam otocit. No, nasel jsem misto kde se otocit (vjezd k hotelu), bohuzel jsem se zacal otacet “kontinentalnim zpusobem”, t.j. skoncil jsem v protismeru vyjezdu z hotelu. Nastesti jsem zablokoval cestu jenom jednomu autu, a to melo kudy me objet. Navic Irove jezdi a otaci se naprosto silenejma zpusobama, takze jsem asi nebyl moc napadnej.
Po otoceni jsem nasledoval instrukci navigace, tentokrat jsem odbocil na spravnym exitu a jel dal. Ukazalo se ale, ze “nejblizsi” pumpa je vlastne na ceste zpatky do Dublinu, odkad jsem prijel, a musel bych najet zase na dalnici, ale v protismeru. Zkratka navigace nasla opravdu nejblizsi pumpu, ale nejblizsi pro ni neznamenalo po silnici, ale proste nejblizsi.
Nu coz, ignoroval jsem prikazi navigace, nenajel jsem na dalnici, ale jel rovne dal do poli. Pamatoval jsem si z cest autem ze tam je par benzinek a pak mesto. A opravdu, za chvili, po pravy ruce benzinka. Bohuzel to znamena dat prednost vsem v protismeru. Benzinka ma 2 vjezdy, ale zadnej neni oznacenej jako vjezd nebo vyjezd, prijed kudy chces, zajed ke stojanu jak chces. Pri vjizdeni do benzinky se mi nejak nedari, snazim se ve zmatku zaradit dvojku, ale nejak jsem se nesoustredil a az pri zvuku zubu z prevodovky mi dochazi ze tam rvu zpatecku. Nastesti auto dojizdi setrvacnosti tam kam ma a ja si nadavam.
Kontroluju jestli jsem zajel spravnou stranou ke stojanu, a jestli maj spravny palivo. Vypada to ze si u toho stojanu muzu vybrat ze 3 pistoli, ktery vsechny maj stejnej benzin – no, pravo volby je fajn vec.
Tankovani v pohode, nakonec beru plnou, at to mam zkrku, +- 38 litru, 48.50 EUR. Zjistuju ze nadrz nejde zamknout, musim to nejak poresit, zatim jezdim s odemcenou. Platim, sedam do auta, programuju navigaci na cestu domu, startuju.
Predemnou stoji auto, nevim jestli pojede ven z benzinky a ja budu moct jet za nim, nebo jestli budu muset couvat a vyjet stejnym vyjezdem jakym jsem vjel. Kdyz uz zacinam couvat, tak auto predemnou odjizdi, prestavam couvat a nasleduju ho.
Najezd na dalnici OK, dalnice ok, jenom je potreba zaplatit mytne – 2.50 EUR. Mam drobaky a presne, takze jedu k “exact coins – no change given – no copper coins”, hazim mince do kosiku a otevira se mi zavora – zacina vsechno vychazet.
Zbytek cesty uz celkem vpohode, zacinam si na auto zvykat, i na umisteni volantu a pedalu. Nastesti tohle auto nema prohozeny packy blinkru a steracu (to maj asi jenom japonsky auta), takze na blinkry moc nemyslim.
Sjizdim z dalnice, jedu +- 70 km po silnici, krz asi 5 vesnic, celkem v pohode, obcas uhybam autum aby me mohli predjet. Jediny z ceho mam porad strach jsou policajti (tady gardisti) – pojisteni mam zarizeny, ale jeste nemam u sebe “insurance disc” – potvrzeni o pojisteni, ktery se ma dat za okno. Pojistovaci mi rekli ze mam u sebe vozit cislo pojistky a kdyby meli policajti problem, tak mame zavolat – no, taky reseni.
Jeste vetsi sranda je dan z auta – tu muzu zacit resit az budu mit technicak psanej na moji osobu, ale to nejakou dobu potrva, prej tak 2 tydny. Do ty doby mam (podle majitele bazaru) vozit u sebe fakturu za auto a ukazat ji policajtum, oni to prej pochopej, nebo radsi nemam auto ridit (podle www stranek financaku). No, nejak to dopadne, policajti me kazdopadne nestavej.
Prijezd domu OK, Martina me vita ve vratech, prohlizi si auto a je nadsena, jenom prej vevnitr smrdi. Davam si veceri a vyrazime na autobusak vyzvednout kolo na kterym jsem tam odpoledne dojel. Ukazuju Martine jak funguje navigace, vymejslime ty pani co tam mluvi jmeno – Adelka. No, hned na prvni krizovatce ale Adelka naviguje spatne, takze ji prejmenovavame na kravu. No, uvidime ktery jmeno se ujme 🙂