Zpozdeni. Duvod – restartovali jsme Airbus!

V nedeli jsem letel domu. Byl to uz muj nekolikatej let, takze jsem to ani nijak neprozival. Ani mi neprislo divny, ze v dobe kdy jsme meli odlitat jsme stale jeste cekali u chobotu do letadla a nikdo nas nezval dovnitr – spis jsem byl malinko mimo z toho ze po 5-ti mesicich zase budu sam bez Martiny, ktera zustala v CR.

Cvili po tom co jsme meli odlitat nas konecne zacali zvat do letadla, ja jsem si jako obvykle pockal az opadne naval, mam prece jisty misto u okynka, nemusim se o nej prat. Kdyz uz jsem byl v letadle, usazenej a pripoutanej, to me teprve zamrazilo – promluvil k nam kapitan letadla. To je celkem normalni, kdyz je zpozdeni (nekdy i bez zpozdeni) mluvi kapitan interkomem k cestujicim a omlouva se za zpozdeni a na nekoho to svadi. Tentokrat prohlasil neco v tomhle smyslu:

“Mluvi k vam vas kapitan. Prijmete prosim nasi omluvu za mirne zpozdeni pri nastupovani. Meli jsme mensi technicke problemy. Palubni pocitac hlasil nejakou podivnou chybu. Problem jsme konzultovali s techniky Airbusu, ty taky nevedeli co s tim, tak nam poradili vsechno vypnout a pustit znovu. Slo patrne o softwarovou chybu, a nyni jiz je vsechno v poradku. Za chvili budeme startovat.” – holt bootovani takoveho Airbusu A320 chvilku trva. Navic Airbusy nemaji klasicke rizeni, vsechno tam ridi pocitac, piloti maji jenom takove male joysticky kterymi radi pocitaci co by asi tak mel delat….
Vsichni v letadle byli klidni, jenom  ja jsem mel 100 chuti okamzite vystoupit. Prece jenom, delam taky software, takze vim ze pouhym restartem se chyba neopravi, maximalne se odsune a projevi se znova v ten nejnevhodnejsi okamzik a to tim nejmin vhodnym zpusobem (vetsinou zpusobi jeste vetsi problem).

Nakonec jsem nenasel odvahu vystoupit, zustal jsem sedet a cekal co bude. Dojeli jsme az na nejvzdalenejsi konec drahy, zacali se rozjizdet, a ja jak jsem byl vynervovanej, jsem mel porad dojem ze jedeme moc pomalu, ze motory nebezi na plny vykon, ze jsme uz moc daleko od zacatku drahy, a ze se nestihneme odlepit od zeme… no proste byl jsem nervnejsi nez kdyz jsem letel poprvy.

Nakonec jsme ale odstartovali, mel jsem sice porad strach ze letime moc nizko (bylo to poprvy co jsem letel v noci za jasnyho nebe, takze byly videt skoro vsechny mesta po ceste a me se zdalo ze letime moc nizko a ze asi budeme co nejdriv pristavat a zase resit softwareovy problemy….

No proste, cesta hruzy, navic me jeste zacala bolet hlava – proste tuhle cestu jsem si poradne uzil

Tags: ,

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.